Databáze archeologického skla ze sbírek NM 5 - Doba římská

Zveřejněná databáze představuje soubor skleněných výrobků mladší doby římské pocházejících z pohřebiště z polohy Dobřichov-Třebická, které se nacházejí ve sbírce Oddělení pravěku a antického starověku Národního muzea. Pohřebiště Dobřichov-Třebická bylo částečně publikováno J. L. Píčem v roce 1892, dále se souboru věnoval V. Sakař (1970); stále ovšem chybí moderní a komplexní vyhodnocení tohoto výjimečného souboru.
Pohřebiště se nachází na malé ostrožně nedaleko další významné lokality Dobřichov-Pičhora. Na pohřebišti bylo zjištěno více než 100 hrobů, ze kterých lze v dnešní době identifikovat 70 až 80 celků, které jsou umístěny ve sbírkách Národního muzea. J. L. Píč předpokládal, že reálný počet hrobů (včetně jámových hrobů bez popelnic) mohl být původně násobně vyšší – odhadem 400 až 500. Pohřebiště vzniklo na konci starší doby římské ve stupni B2/C1, bylo užíváno napříč mladší dobou římskou (stupně C1–C2) a poslední pohřby můžeme předpokládat až v pozdní době římské (stupeň C3).
První žárové hroby v poloze “na Třebické” byly nalezeny náhodou, a to již v roce 1890 během výsadby mladých stromků. Nálezy z rozsáhlého pohřebiště zachránil a předal do muzejního fondu dlouholetý spolupracovník Národního muzea J. Waněk, který působil jako správce na nedalekém zámku v Radimi. Z lokality pochází bohatý soubor milodarů, kde vynikají tzv. bojovnické hroby obsahující meče, kopí, oštěpy a zbytky štítů. Důležitou součástí pohřebních milodarů byly i osobní ozdoby – spony, opaskové garnitury, jehlice a v neposlední řádě skleněné korálky. Jedná se o importované zboží, které se dováželo na území barbarika z římsko-provinciálních dílen. I přes to, že výrazná část skleněných artefaktů byla poničena žárem pohřební hranice, můžeme mezi nimi pozorovat značnou typologickou variabilitu skleněných a fajánsových předmětů. Nejvíce jsou zastoupeny jednoduché kruhové a prstencové korálky z barevného skla, nechybí ovšem i složitější dvojkónické korálky, které mají na povrchu kontrastní výzdobu z barevného skla. Zajímavým příkladem je korálek č. H1-65953a vyrobený složitou technikou mozaikového skla – millefiori. Dále jsou zastoupeny i tzv. fajánsové melounovité korálky, které byly oblíbeny po celou dobu římskou. Za výjimečný nález můžeme pokládat fajánsový zoomorfní přívěšek v podobě ležícího lva, který s největší pravděpodobností pochází z východořímských sklářských dílen. Součástí milodarů byly i římské skleněné nádoby, jejichž původní typy lze ale jen stěží identifikovat v důsledku jejich deformace způsobené žárem pohřební hranice. Z lokality pochází i nález tzv. hracího kamene, který byl vyroben z tmavě fialového skla.

Předložená databáze vznikla za finanční podpory Ministerstva kultury v rámci institucionálního financování dlouhodobé koncepce rozvoje výzkumné organizace Národní muzeum (DKRVO 2019-2023/8.III.e).